Jak mohou být stanovovány sazby při optimalizaci mýtného systému k regulačním cílům?

Při stanovování sazeb s regulačním cílem je nutné nastavit sazby tak, aby jejich výše ovlivnila chování dopravců v souladu s cílem regulační politiky (prostřednictvím změny nákladů). Klíčovým parametrem je znalost míry, kterou změna sazeb ovlivňuje chování dopravců. 
Nastavení mýtných sazeb s cílem regulovat dopravu je mnohem složitější úloha než nastavení sazeb pro „pouhé získání platby za použití infrastruktury“ (nastavení pro finanční výnos). Do hry totiž vstupuje behaviorální ekonomie v podobě stanovení takové výše sazby, která uživatele motivuje změnit své chování (tj. takovou sazbu, která dokáže změnit ekonomické motivace uživatele). Klíčovou se tak stává znalost elasticity poptávky po kapacitě infrastruktury. Budeme-li například chtít omezit jízdy ve špičce, bude nás zajímat elasticita poptávky v konkrétních hodinách špičky (vyjadřující o kolik % se sníží dopravní výkon při zvýšení sazby o 1%).
Aproximace elasticity je možná prostřednictvím rozsáhlých socio-ekonomických experimentů. V realitě navíc není elasticita lineární, tj. při zvýšení mýtné sazby o 2 Kč není regulační dopad dvojnásobný než při zvýšení o 1 Kč. Elasticita je navíc různá v čase a pro různé skupiny uživatelů dle motivací pro cestu – např. dopravce pracující jako součást just-in-time dodavatelského řetězce bude reagovat na zvýšení sazby méně než dopravce, kterému několik hodin zpoždění jako následek pauzy během špičky žádné problémy nezpůsobí.
Zkušenosti ze zahraničí (např. projektů zpoplatněných městských tunelů, zpoplatnění jednoho „rychlého pruhu“ v závislosti na intenzitě dopravy v ostatních pruzích atd.) ukazují, že řešit tyto regulační úlohy pouze parametrem „hodnoty lidského času“ nevede k cíli. Je proto nutné pracovat se složitějšími modely, které jsou blíže k realitě.
Celkový dopad regulačně stanovených sazeb samozřejmě nezůstane u dopravců. Chování dopravců určují jejich klienti, pro které je doprava součástí výrobního a prodejního řetězce. Pokud regulace nezmění chování klientů dopravců, nebude nikdy úspěšná. Tento faktor samozřejmě neubírá nastíněné ekonomické úloze na komplexitě, ba naopak.
Z pohledu dopadu do nákladů dopravy (dopadu vyšších regulačních sazeb) je možné aplikovat standardní mikroekonomickou teorii zdanění a rozlišovat zákonný a efektivní dopad. Zatímco zákonný dopad je jasný (zaplatí dopravce), efektivní dopad závisí na elasticitě poptávky po dopravních službách (pozor, jedná se tedy o jinou elasticitu a jiný trh než v předchozích odstavcích). V dnešní realitě bude tato poptávka spíše neelastická a většina nákladů na zvýšenou sazbu bude přenesena na zákazníka.
Závěrem je nutné zdůraznit, že i v případě nastavení sazeb s regulačním cílem je stále nutné splnit požadavky Směrnice 1999/62/ES ve znění změn Směrnice 2006/38/ES. Limitem pro celkový výběr mýta prostřednictvím regulačně nastavených sazeb jsou tedy stále celkové náklady životního cyklu komunikace.