Jaká je nákladová struktura mýtného systému?

Náklady mýtného systému je možné rozdělit do tří skupin:

1. investiční náklady – jedná se o pořizovací náklady systému jako celku. Jejich vynakládání z pozice provozovatele systému závisí na zvoleném modelu vlastnictví systému. Provozovatel mýtného systému může systém pořídit do svého vlastnictví (pak je v majetku provozovatele), nebo si ho pronajmout.

2. provozní náklady potřebné pro zajištění funkce systému – jedná se o:

  • náklady sběru dat o poloze vozidel a jejich cestě,
  • náklady distribuce palubních jednotek řidičům, řešení problémů přímo „na silnici“,
  • náklady centrálního zpracování dat,
  • náklady platebního styku a
  • náklady na zajištění kontaktu s dopravci, řešení reklamací a provozních potíží.

3. provozní náklady potřebné pro provoz, údržbu a opravy systému (elektřina, datové sítě, infrastruktura na komunikacích, datová centra, HW, SW atp.).

Dvě základní používané technologie – mikrovlnná a satelitní – se liší mimo jiné právě nákladovou strukturou sběru dat o poloze vozidel a jejich cestě.

Mikrovlnný systém má vyšší investiční náklady na stavbu bran, používá však levnější palubní jednotky. Provozní náklady jsou tvořeny mimo jiné údržbou bran.

Satelitní systém nemusí budovat mýtné stanice, ale musí zainvestovat nákladnější satelitní palubní jednotky. Provozní náklady jsou tvořeny zejména cenou mobilní komunikace mezi jednotkami a centrálou. Chce-li satelitní systém efektivně vymáhat dodržování mýtné povinnosti, bez sítě kontrolních bran se neobejde. Tato síť ale nebude tak hustá jako brány mikrovlnného systému.

Právě tento rozdíl v nákladové struktuře mikrovlnných a satelitních systémů předurčuje jejich oblasti použití. Mikrovlnný systém je vhodný pro zpoplatnění páteřní sítě, po které se pohybuje hodně vozidel (tj. je třeba velké množství relativně levných palubních jednotek). Satelitní systém se hodí na plošné zpoplatnění, kdy jsou náklady na stavbu sítě mikrovlnných senzorů (bran) z hlediska návratnosti prohibitivní. Takový systém se však stále musí vyrovnat s náklady na složitější satelitní jednotky, vymáhání mýtné povinnosti a zajištění distribuční sítě na velkém území.

Konkrétní nákladová struktura pro stát jako provozovatele mýtného systému je závislá na způsobu jeho pořízení. Stát může požadovat po dodavatelích fixní cenu některých částí systému, jejichž náklad je principiálně variabilní. V takovém případě na sebe ale dodavatel přebírá riziko, které musí finančně ocenit.

Pořizovací model českého mýtného systému (2007 – 2016) akcentoval zafixování ceny téměř všech komponent a služeb. Generální dodavatel (konsorcium Kapsch) tak státu garantovalo desetileté ceny komponent a provozních služeb bez ohledu např. na to, jak často budou řidiči navštěvovat distribuční místa.