Proč je elektronické mýto efektivnější než klasické manuální mýto?

Manuální výběr mýtného je založen na výběru plateb na fyzických mýtnicích v hotovosti, či bezhotovostně. V praxi musí uživatel pozemní komunikace projet místem s bariérou a přímo na něm zaplatit stanovenou částku mýtného pro určený zpoplatněný úsek (dopředu, nebo až zpětně po projetí). Manuální systémy mýtného kladou značné nároky na pracovní sílu při nepřetržitém provozu a vysoké dopravně technické nároky na výstavbu a údržbu a počet mýtnic. Při plošném zavedení mýtného, nebo v případech hustší sítě pozemních komunikací s více vjezdy a výjezdy se prakticky nepoužívají  a když ano, tak minimálně jeden jízdní pruh je určen pro registrovaná vozidla s OBU, nebo s kontrolou např. pomocí ANPR. To vše pro minimalizaci negativního vlivu na plynulost dopravního provozu a působení kongescí, neboť odbavení jednotlivých vozidel může probíhat v řádu až několika minut, kdy uživatel zpoplatněné komunikace musí zastavit vozidlo. S tím opět souvisejí rostoucí náklady externalit v podobě ztrátového času uživatelů dálnic a vyššího výskytu dopravních nehod v souvislosti s nečekaným snížením rychlosti. Naopak je lze velmi dobře použít například pro zpoplatnění a tím i návrat investic u speciálních staveb jako jsou mosty, tunely, horské průsmyky či městské zóny a podobně.

Efektivita elektronických mýtných systémů na principu MLFF (Multi-Lane-Free-Flow) spočívá především v tom, že se vozidla zpoplatňují i kontrolují, tj. předávají se informace o průjezdu definovaným zpoplatněným úsekem během zlomků vteřin navíc bez přerušení jízdy, omezení rychlosti nebo změny jízdního pruhu a tím i bez omezení plynulosti dopravního provozu. To vše s automatickou platbou dopředu (Pre-pay) nebo následně (Post-pay) bez jakýchkoli bariér, nebo manuálního prvku v systému.