Směrnice 2006/38/ES

Jaké legislativní dokumenty se týkají problematiky elektronického mýta?

Zpoplatnění pozemních komunikací se řídí následujícími směrnicemi Evropského parlamentu a Rady a rozhodnutími Komise: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES ze dne 17. června 1999 o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/38/ES ze dne 17. května 2006, kterou se mění Směrnice 1999/62/ES o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly, Rozhodnutí Komise evropských společenství 2009/750/ES ze dne 6. října 2009 o definici Evropské služby elektronického mýtného a jejích technických prvků, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/40/EU ze dne 7. července 2010 o rámci pro zavedení inteligentních dopravních Více …

Kdo stanovuje mýtné sazby a jakým způsobem jsou počítány?

V České republice jsou mýtné sazby stanovovány Nařízením vlády s limity definovanými evropskou Směrnicí 1999/62/ES ve znění změn Směrnice 2006/38/ES. Příloha směrnice nastavuje pravidla výpočtu mýtné sazby dle principu ekonomické návratnosti – přesně definuje položky, které mohou být zahrnuty do nákladů a metodický postup. Mýto obecně nesmí vynášet více, než jsou náklady na výstavbu, provoz a údržbu komunikace včetně běžných tržních nákladů financování a nákladů výběru samotného mýta.

Co České republice předepisuje Evropská unie a jaká rozhodnutí mohou být učiněna lokálně?

Během posledních dvaceti let stanovily evropské direktivy poměrně přesné požadované vlastnosti mýtných systémů a jejich funkce pro zpoplatňování a internalizaci negativních externalit. Většinou jsou stanoveny mantinely, v jejichž půdorysu se musí členské státy EU (včetně ČR) pohybovat: existuje povinnost zavést zpoplatnění těžké nákladní dopravy na páteřní síti, neexistuje povinnost zpoplatnit silnice nedálničního typu, výši sazeb lze stanovit lokálně v rámci metodiky Směrnice 1999/62/ ES ve znění změn úprav Směrnice 2006/38/ES, výši ekologických přirážek za hluk lze stanovit lokálně v rámci limitů stanovených ve Směrnici 2011/76/EU, technologii lze lokálně vybrat satelitní nebo mikrovlnnou dle požadavků na interoperabilitu (Směrnice 2004/52/ES).